Noetika

Kurz nabízí studentům základní seznámení s jednou z primárních filosofických disciplín – teorií poznání. Hlavním těžištěm kurzu bude odhalení východisek pro poznání pravdy a kritický pohled na novodobé teorie poznání.

Ontologie

Nauka o bytí vždy byla výchozím předpokladem každého filosofického myšlení. Kurz je proto zaměřen na představení základních ontologických kategorií a vyřešení problému postavení člověka ve světě z hlediska různých ontologických koncepcí. 

Filosofie Boha

Filosofie Boha je teoretickou disciplínou, která pomocí pojmů získaných v obecné ontologii tematizuje problém existence transcendentní příčiny konečné reality a problém její povahy. V metodickém ohledu se nijak neliší od uvedené ontologie obecné, neboť tak jako ona aplikuje princip sporu na běžně dostupnou zkušenost se světem, v němž se život člověka odehrává.

Základním problémem filosofie Boha je tedy problém Absolutna. Že nějaké absolutno existuje, není bezrozporně negovatelné. Zda je však ztotožnitelné s imanentní historií Vesmíru, či zda indikuje nějakou přesažnou skutečnost, na to právě tato disciplína hledá kriticky jištěné odpovědi. Od důkazně zprostředkované konstatace existence Absolutna přechází k reflexím o jeho povaze a k odhalování poměrů, kterými je k němu vázána ontologicky limitovaná sféra skutečnosti včetně člověka samého.

Filosofická antropologie

Filosofická antropologie na rozdíl od speciálních antropologií usiluje o celostní poznání člověka, o zachycení celkové struktury lidského bytí. Tento přístup antropologovi umožňuje zakotvení v teoretických disciplínách filosofie: v realistickém výkladu lidského myšlení a v ontologickém výkladu principů skutečnosti.

Takové založení pak dovoluje antropologovi klást zásadní, neempirické otázky po povaze, a strukturních prvcích lidské přirozenosti či po smyslu lidského života. Z případného řešení těchto fundámentálních otázek pak může vzejít porozumění různým poměrům a napětím, které životu ukládá lidská přirozenost. Jedná se o vyvážené určování poměrů tělesného a duchovního, determinovaného a svobodného, indivuduálního a společenského, teoretického a praktického, civilizačně-profesního a morálního, pomíjivého a trvalého, imanentního a transcendentího v celku lidského života. Nejde přitom o nic menšího, než o vystižení hierarchie životních hodnot.

Antropologie tím jednak připravuje půdu etickému vyjádření řádu lidského života a pak také usnadňuje rozpoznávání častých redukcionistických tendencí, které se vyvíjejí ze zúžených přístupů specialistů i různých filosofů k lidskému bytí.

Etika

Etika je jako praktická filosofická disciplína vyústěním teoretického úsilí filosofů. Těží z jeho závěrů předpoklady jak pro pochopení ústředního postavení mravnosti v celku lidského života, tak pro pochopení principů mravnosti. Svobodné rozhodování a konání může být ve směru přirozeného životního určení, nebo ne; může člověka zlidšťovat, nebo odlidšťovat. Toto rozlišení dobrého a zlého v lidském jednání závisí na poznání mravního zákona, který jako zákon dobrého života rýsuje dráhy přirozeného určení člověka.

Etik má na starosti hlubší odůvodnění existence, závaznosti a dimenzí mravního zákona; má obhájit rozdíl mezi tím, kým člověk fakticky je a tím, kým by měl být. Na tomto základě pak zkoumá dynamiku dobrého života svědomí, povinnosti, ctnosti a z tohoto materiálu vytváří představu o osobnosti, která je cílem autentického života.