Orientační nabídka lektorských  služeb Jiřího Fuchse

  • Soukromé hodiny filosofie
  • Jednotlivé přednášky
  • Přednáškové cykly

Kontakt: jfuchs@academia-bohemica.org

Témata jednotlivých přednášek

Filosofický pohled na evoluci

Má filosofie k evoluční teorii co říct? Jsou její filosofické předpoklady evidentní?

Mezní otázky lidského života

Jsou potraty, eutanazie, trest smrti eticky přijatelné? Různé předpoklady a různá řešení

Mýty materialistického světonázoru

Problémy předpokladů a konzistence materialismu. Jeho etické důsledky

Filosofické pozadí multikulturalismu

Jsou všechny kultury hodnotově rovnocenné? Jsou etická poselství všech kultur hodna respektu?

Lidská práva a postmoderní relativismus

Jsou lidská práva výtvorem člověka? Může být etický relativismus dobrým základem lidských práv?

Filosofie a vědecká racionalita

Kdo kompetentně definuje vědu? Může být filosofické myšlení vědecké?

Problém zla

Má zlo poslední slovo v lidském životě? Vylučuje se s Boží existencí?

Problém lidského štěstí

Jsou pojmy egoismu a sebelásky totožné? Je role náhody v úsilí o životní optimum podstatná?

Nesamozřejmost filosofické korektnosti

Je soudobé filosofické myšlení nutně nejlepší? Existuje ve filosofii plynulý pokrok?

Zdroje a plody nihilistické etiky

Je negativistická etika zakódována v myšlení novověku? Je vývojově zralou pozicí?

Filosofický kontext levicového myšlení

Kritika kolektivistického historismu; Invaze expertů ve filosofii člověka

Témata přednáškových cyklů

Rehabilitace filosofického myšlení

V širší vzdělanosti panují o filosofii mnohé, částečně pochopitelné předsudky. Je nutné u nich stagnovat?

Verifikace základních hodnot lidského myšlení

Neuvěřitelný úspěch postmoderního relativismu má vysvětlení v absenci kritického prověření principů a hodnot myšlení. Na takovém prověření bezpodmínečně závisí stabilita i rozpětí filosofického poznání.

Problém lidské přirozenosti

Je mnoho horkých témat, jejichž uspokojivé řešení předpokládá adekvátní, neredukovanou definici člověka. Otázka ontologické konstituce člověka je klíčová pro všechny humanitní obory. Pro etiku je přímo kardinální.

Problém smyslu života

Celková životní orientace je požadavkem zdařilé lidské praxe. Otázka finality a z ní odvozeného řešení životního smyslu je tu rozhodující. Není však život jedince vcelku vzato absurdní?

Otázka Boží existence

Téma racionální identifikace Absolutna je zcela regulérní filosofický problém – žádná náboženská infiltrace. Přitom řešení tohoto problému dramaticky rozhoduje v lidských životech o mnohém.

Problém absolutnosti mravního zákona

Stížnosti na relativizaci mravních norem a hodnot se množí. Většinou však zůstávají na úrovni pouhých intuicí přirozeného mravního cítění. Na sofistikované relativizace dnešních intelektuálů nestačí.

Kritika egoistické etiky

Egoismus druhých nám ještě přirozeně vadí. Materialistické světonázorové vyznání však už pokládáme za normalizovaný rámec a východisko životní praxe, ačkoli k egoistickému způsobu života logicky vede.

Nabídka „filosoficky nekorektního“ myšlení


Současná filosofie je, jak už to bývá, vždycky úspěšná; prosazuje se samospádem. Účastníci univerzitního provozu si osvojují metody, obsahy a preference současné filosofie s nenucenou samozřejmostí a bez zábran. Jako by byli v postavení fyziků či biologů, kteří také akceptují přítomný stav vývoje svého oboru jako směrodatný. Je ale  vývoj filosofického myšlení tak plynulý, aby mohl být jeho soudobý stav uznán za relativní optimum a tedy i normu a vodítko dalších zkoumání?
Husserl říkal, že skutečný filosof by měl aspoň jednou za život od základu překontrolovat svá dosavadní filosofická přesvědčení. Měl by dát do závorky ustálené, vesměs přejaté způsoby myšlení i principy, na nichž dosud bezproblémově stavěl. Teprve pak se může stát v řádu filosofování dospělým. Tato zásada je přirozeným požadavkem kritického myšlení; bývá však pravidelně opomíjena.
Filosofové sice (zvláště po Kantovi) leští sebeobraz kritických myslitelů; nikdo nechce vypadat jako dogmatik. Představují si to ovšem tak, že stačí participovat na paradigmatech a trendech moderní filosofie. Z jejich spisů není vůbec patrné, že by o nich kdy vážně zapochybovali.
Tento chronický dluh kritičnosti moderních filosofů je částečně srozumitelný i ze způsobu, jakým se filosofie v posledním století pěstuje. Filosofické myšlení se v něm ocitlo pod vládou kultu Dějin filosofie. Univerzity produkují brilantní znalce jiných filosofů, kteří se většinou k samostatnému promýšlení filosofických problémů ani nedostanou. Pokud přece jen tu a tam prolomí stereotyp ustavičných interpretací jiných, vážou se beznadějně na autority moderní filosofie. Přebírají totiž z Dějin filosofie základní hodnotící schéma, podle nějž je moderní filosofie ve srovnání s jinými vyspělejší. Zdá se být vyzrálou podobou kritického myšlení, přičemž jediným důvodem takového zdání je její negativizující ladění a negativistické vyústění, které kulminuje v postmoderních koncepcích.
Pro skutečně filosoficky myslícího však nemůže být jen tak „vývojově“ samozřejmé, že např. Kantovo řešení problému poznání či Hegelovo řešení problému struktury skutečnosti je pravdivější než třeba příslušná řešení Aristotelova. Jestliže dnešní filosofové propadají takovým samozřejmostem masově a mnohdy i doživotně, pak adept filosofické dospělosti si na rozdíl od nich zachovává rozumný odstup. Získává tím imunitu vůči zaběhnutým a úspěšným intelektuálním manipulacím.
Kriticky myslící student či učitel filosofie tedy nebude bez vlastního prověření konformisticky sdílet ustálené a uznávané myšlenkové pozice „korektních“ filosofů. Nebude např. překotně hlásat, že nepoznáváme věci tak, jak jsou, a prožívat se přitom jako hluboký myslitel. Nebude hned vědět, že filosofie se musí držet na úrovni faktů a fenoménů. Nebude jen horlivě opakovat, že realita je veskrze dynamická, že relativismus je vyznáním zralého myšlení a jistoty jsou jen pro nábožensky opožděné naivy.
Takto elementárně disponovaným zájemcům o filosofii (začátečníkům i pokročilejším) nabízím kus společné cesty.